Křeček zlatý (Mesocricetus auratus)

Křeček zlatý (syrský) je nejoblíbenějším z pěti běžně chovaných druhů křečků a křečíků. Možná je to tím, že je z nich největší. Je to savec, patřící do řádu hlodavců.

Křeček zlatý (syrský) se vyskytuje v poměrně malé oblasti na severu Sýrie a přilehlém území Turecka. Původně obýval stepní oblasti, později se přestěhoval na lidská pole. Přestože se jedná o chráněný druh, je nemilosrdně huben místními rolníky.

Jeho přední zuby, kterým se říká hlodáky, jsou v neustálém růstu, díky kterému je nutné, aby si je křeček pravidelně obrušoval, jinak může dojít k vážným zdravotním problémům pokud přerostou. V případě, že k tomu dojde, je nutné je křečkovi zkrátit. Délka těla je 14 – 17 cm, samice bývají větší než samci, křeček váží 100 – 190 g a dožívá se 2 – 2,5 roku. Mláďata se rodí nedovyvinutá, holá, slepá a hluchá, velmi rychle rostou a pohlavně dospívají. Vrhy bývají velmi početné. Samice mívá více vrhů ročně, doba březosti je velice krátká (16 dní). Počet chromozómů je 44.

Křeček syrský pochází z polopouštních oblastí Sýrie. Žije samotářským životem v norách hlubokých asi 2,5 m, které se skládají z mnoha tunelů a komor, kde křeček spí a má zásoby potravy. Je to noční zvíře, které spí během horkých dní a probouzí se za chladnějších večerů, kdy se vydává za potravou, kterou si ukládá do velkých lícních toreb. V průběhu noci se vrací několikrát do nory vyprázdnit torby, takže se docela naběhá. Křeček syrský špatně vidí, zato má dobře vyvinutý sluch (slyší i ultrazvuk) a čich.

Přírodní zbarvení je zlaté, proto je někdy nazýván křečkem zlatým. Dále jsou známy i některé další názvy spojené s určitou barvou, kresbou nebo délkou srsti. Tak například křeček syrský černý dominantně tečkovaný je nazýván dalmatinem, křeček syrský páskovaný bývá pojmenováván jako křeček panda nebo křečkovi syrskému s dlouhou srstí se říká křeček medvědí. Název křeček medvědí se taktéž vžil pro linii vzrůstem velikých křečků syrských. Nedoporučujeme však tato pojmenování používat, protože pak nikdo neví, o čem je přesně řeč.

Křeček syrský je velmi oblíbené a nenáročné domácí zvíře vhodné i pro malé děti. Pokud se k němu člověk chová vlídně, velmi rychle se dobře ochočí. Výjimkou může být ovšem zvířátko, které má již špatné zkušenosti, u něj je zapotřebí více trpělivosti a delší čas na získání důvěry. Je to samotářsky žijící zvíře, které se v přírodě setkává pouze krátce v době páření. Proto je potřeba chovat jej samostatně. Je-li chován po více v jedné kleci, dochází k soubojům, které můžou končit i smrtí. Má-li matka mláďata, je potřeba je po odstavení oddělit a ve věku 8 – 10 týdnů je po harmonickém soužití i mezi sourozenci. Zlaté pravidlo pro chov křečka syrského je: jeden křeček = jedna ubikace! Nenuťte křečky syrské žít pohromadě!

Kromě této ne zrovna zanedbatelné podmínky (1 křeček = 1 ubikace), je křeček syrský téměř nenáročný na chov. Vyhovuje mu prostředí bez průvanu, ne příliš vlhké. Chová se při pokojové teplotě. Pokud v zimním období zůstane okolní teplota dlouhou dobu pod 10 °C a dny se zkrátí, může křeček upadnout do zimního spánku, který však není potřebný, aby byl křeček zdravý.