Křečík džungarský (Phodopus sungorus sungorus)

Původ

Křečík džungarský obývá travnaté a pelyňkové stepi náhorních planin Střední Asie, Zabajkalí a Kazachstánu do nadmořské výšky 3000 m.

Život

Křečíci džungarští se rozmnožují od března do podzimu. V tomto období samec navštěvuje více samic ve svém teritoriu. Nežije ale trvale se žádnou. Když přijde čas porodu, pomáhá samičce. Samička je schopna opět zabřeznout asi jen 3 hodiny po porodu. Sameček potom samici s potomstvem navštěvuje a nosí jim jídlo. Jakmile jsou mláďata dospělá, samička je opustí a hledá si jiné teritorium. Mláďata spolu ještě zůstávají pár dní a sameček jim nosí jídlo. Později se rozejdou a hledají si každý partnera jinde. V přírodě se křečíci živí semeny rostlin i jejich zelenými částmi, také hmyzem, larvami a jinými drobnými živočichy. V zimě kožíšek tohoto křečíka z větší části bělá, ale na hřbetě zůstává typický úhoří pruh. Toto je nutné z důvodu maskování před útoky dravců. Tito křečíci neupadají do zimního spánku. Zajímavostí u těchto křečíků je, že mají osrstěná chodidla.

Povaha a zbarvení

V zajetí jsou křečíci džungarští milí, přátelští, snadno ochočitelní, občas piští. Jsou velmi teritoriální a nedoporučuje se chovat více jedinců pohromadě, protože mimo období říje se většina křečíků džungarských vzájemně nesnese. Spolu dokáží žít jenom křečci z jednoho vrhu, ale jen pár týdnů po odstavení od matky. Potom začínají mezi sebou soupeřit. Začíná to pištěním, vzájemnými boji o jídlo a o teritorium. Může se stát, že se křečci velmi vážně vzájemně zraní nebo dokonce zabijí. Proto zodpovědní chovatelé zajistí pro každého křečíka samostatnou ubikaci.
Přírodní (divoká) barva křečíka džungarského (Agouti) je šedá s černým úhořím pruhem na zádech, šedavou tříobloukovou linkou a slonovinově zbarveným bříškem.